jentak, no, a vracím se tedy k počátku diskuze - člověk rád pomůže (když už tam je), dokonce je to s dnešními nesamostatnými dětmi skoro nutný (taky mám pocit, že jsme jako děti zvládly víc) a při tomhle sportu opravdu vhodný (zranění), a když jsem pak cvičila i sama, tak mě to bavilo hodně, ale fakt se mi nechtělo krafat s jinými rodiči, kteří tam byli jednou za půl roku (nebo třeba i častěji), a se kterými se jinak prakticky neznám a určitě bych si je nevybrala za kamarády. Je (teda bylo, děti jsou již dospělé) to fakt "nevyhnutelný družení"