Jitys, asi to bude znít jako strašné rouhání, ale mně už i to zdraví je ukradené. Jediné, o co mi fakt jde, je nebýt okolí k posměchu. Jenže když chce člověk dělat něco pro druhé, místo pro sebe, je to motivace k ničemu a dlouho to nevydrží. Mně osobně je to tak nějak všechno volné, nezáleží mi na sobě, záleží mi na tom úsudku druhých. Jak říkám, je to takové rozporuplné, chápu jak strašně si to protiřečí. Kdyby to bylo v praxi možné, nejradši bych se někde sama zavřela a ani nevycházela mezi lidi, a měla bych to vyřešené.