Můj příspěvek skutečně není pro nějaký časopis,jsem bezradná, protože cítím, že bych strašně chtěla něco jinýho, co mě naplnuje a dělá mě štastnou, ale na druhé straně cítím, že pokud se rozhodnu žít se ženou, nemusí to zvládnout mladší dcera, která je v pubertě a rodičům způsobím šok a v jejich očích budu životním zklamáním..... Už jsem byla i u psychologa na rodinné vztahy, ale bylo to k ničemu....byl to muž a neustále opakoval, že jsem ublížila manželovi, ale že když bych se snažila, tak by mi třeba odpustil. Klidně bych znovu i šla za nějakým nejlépe dětským psychologem, abych situaci třeba viděla i jinýma očima, ale už nemám důvěru