sun mám dva bratry, oba je mám velice ráda, vycházíme spolu v pohodě, ale určitě nejsou první, komu volám, když mi něco je.. možná je to tím, že to sou chlapi :D a mají jiný pohled na věc.

ale třeba s penězi nebo tak mi rádi pomůžou, když je potřeba je někdo ve srabu, tak si pomáháme vzájemně.. i třeba při rekonstrukci brácha pomáhal.. ale my tak nějak jsme od mala vedení k tomu, že rodina drží pospolu a pomáhá si.. a ač jsme už párkrát taky byli rozhádaní, tak se to vždy velice brzy urovnalo a poslední roky se ani nic netře... už umíme spolu vycházet bez třenic :D
ale třeba když mi něco potřebujeme tak pomáhá jen moje strana rodiny, manželova vůbec.. a on ani není naučený, jim si o pomoc říct.. takže jim to vlastně člověk nemůže mít za zlé, když si o pomoc neřekne..

ale zkusil to asi 2x a byl slušně odkázán do patřičných mezí, tak už možná proto ani neříká a taky asi proto že ví, že ta pomocná ruka vždy přijde z mé rodiny, že na to je spoleh.