"To je jak kdybys měla vysvětlit vztah ke svým dvoum dětem - obě je miluješ, jistě je ti ale jedno bližší (povahou, chováním, reakcemi)."
Tohle se třeba u našich dětí dost mění. Někdy mám pocit, že se mi jedno dítě vzdaluje a nebo mě nonstop vytáčí do vývrtky, že jsem až ráda, když je někde jinde(u babičky třeba). Další děti jsou zase tou dobou třeba sluníčka a až má člověk až někdy výčitky, jestli to jedno dítě nějak neprotěžuje, nebo druhému nějak zbytečně neubírá.... ale naštěstí se to průběžně otáčí a už si člověk zvyknul, že prostě někdy tě dítě odzbrojí svojí roztomilostí a jindy to samé dítě chceš zabít a honíš ho po bytě
Vůbec nedokážu říct, jestli mi je některé dítě bližší. Ta nejmladší je pořád veselá, je to drak, starší ji táhnou dopředu - teď se odplenkovávala přes den a trvalo jí dva dny, než si říká a nosí místo plenek kalhotky. Všechno jí jde tak nějak samo. Ale je neskutečně tvrdohlavá, vzteká se a válí po zemi. A pořád žebrá "mombony", protože ví, že jsou ve špajzu a když tam jsou, tak proč jí jeden nemůžeme dát, že jo(?). A neustoupí, musí být vleže odnesena
Tuším, že v budoucnu bude náročná na nervy, ale nebudu předbíhat.