Velmi mě pobavil text o tragédii kolektivní výchovy v komunistickém režimu. Zanadávat si na dobu minulou, plivnout na bolševika, kopnout do něho, to se dnes stalo módním odrazovým můstkem k řešení každého problému. Nezlobte se, pane autore tohohle článku, ale já znám spoustu dětí, které do jeslí a mateřské školky nechodily. Ani já jsem neměl tu čest. A nebylo to tím, že by zlí bolševici nevyvíjeli na mé rodiče ideologický tlak. Nebyl jsem členem KSČ, neabsolvoval jsem VUML a ani státnice z politiky jsem již nestihl, ale přesto jsem programy komunistů dost pečlivě studoval. Chtěl bych Vás požádat, zda byste mi nemohl prozradit, který programový dokument komunistů se zabývá oslabováním rodiny ve výchově dětí. Připouštím, že zlí komunisté nutili matky odkládat děti v půl šesté ráno do jeslí ekonomickými prostředky. Moje matka byla nevyučená dělnice a otec měl v posudku, že byl synem vesnického boháče (před válkou 4 krávy), ale kupodivu to finančně utáhli a já i mi bráchové do jeslí ani školky jít nemuseli. Pro zajímavost si zkuste porovnat finanční podporu "předlistopadových" matek a sociální péči současného demokratického státu o matky. Dojtete k závěru, že nejchudší jsou naši milionoví podnikatelé, kteří vidí své děti jen v sobotu a neděli. Inu, do srabu se dá dostat nejen ideologicky, ale taky ekonomicky. Již soudruh Lenin říkal: "Politika je koncentrovaná ekonomika". Nebo to bylo naopak? Prostě, bolševici dotlačili výchovu do srabu ideologickými pákami (údajně), demokratický stát to stihl za pár let ekonomickými pákami.