Tak že by to byla nějaká místní zvláštnost? Je fakt, že my děti chodily do sídlištní školy, megaškoly, která byla vesměs zaplněná jen dětmi z blízkého okolí. Takže když rodič nevěděl, kde je dítě, tak stačilo vykouknout z okna a na nejbližší dítě zavolat, jestli neví, kde je XY. A buď se dozvěděla, kde ho dotyčný viděl a nebo bylo i běžný, že dítě se venku poptalo a pak to dotyčnému rodiči za půl hodiny sdělilo, co se dozvědělo. Ale navštěvování se doma opravdu neznám a že nás venku vždycky byla obr banda.
Ne - zůstaňte venku a tam se scházejte. Pamatuju si jen, že jednou se ve škole řešilo, že holka vzala domů kamarádky a krámovaly - zkoušely si věci, šmuky, šminky - a to byl případ, který se řešil ve škole. Zřejmě to prostě nebylo žádoucí a tak se všichni přizpůsobili. Mně třeba vadilo, že jako holka jsem neměla dovolení od našich spát třeba u kamarádky a ani žádná u nás - nikde a nikdy. Přece to není třeba, můžeme každá spát doma ve své posteli a v deset být doma. To jsem vnímala jako velký mínus a nechápala, proč to tak je.