K té propagandě, ono to tenkrát bylo těžké, protože propaganda byla všude. V knihách, ve filmech, v rozhlase, ve škole, v práci, na všech průvodech, na schůzích, v televizi, v kině, na koncertech, jen tak na ulicích ve formě všudypřítomných plakátů, prostě všude. Úplně všude. Pouštěli jsme ty kecy jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven - skvělý socialismus, zahnívající imperialismus, budování rozvinuté socialistické společnosti, vedoucí úloha KSČ, pokroková dělnická třída, naši dělníci, směrování k lepším zítřkům, minuty ticha za sovětské prezidenty, koruny na severní Koreu... a další a další.... Bez toho se neobešel ani konec školního roku. A nebyla možnost, jak se tomu vyhnout, prostě se to muselo.

Mě vadili ti,kteří dobrovolně ubližovali pro svůj prospěch.