Tchyni trvalo 3 roky, než meho syna uznala za sveho vnuka. Nikdy pro me nemela pekne slovo a chova se ke mne dost nadrazene. Ted si vnoucka chteji pořád brat, asi aby dohnali ztraceny cas. Ja se s ni po tom vsem nedokazu moc bavit, s vysvětlením nebo omluvou nikdy neprisla. Nicmene syn k nim jezdi moc rád. Budu ho tam poustez i nadale, ale kazde setkání s nimi dost tezce nesu. Pripadam si jako ze všechno delam spatne a citim, ze jsem jim v nejlepsim uplne lhostejna. Jak se vyporadat s tim, ze svoje dite sveruju nekomu takovemu, kdo ma ke mne takovy vztah? Zkousela jsem to s ni probrat, ale trva na sve neomylnosti a pravu rikat mi, jal mam co delat. Zadne pochybeni nepriznava. Obcas do toho strihne takovou hlasku, ze mi dojde, ze s ni nikdy spolecnou řeč nenajdu. Nejsou to zli lide a k synovi se chovají pekne. Ale i tak je mi to dost neprijemne. Jak se k podobnym situacim stavite vy?