Podívej, já děkuju Pánubohu, že jsem nemusela zažít na vlastní kůži jaký to je mít dítě v beznadějným stavu, na přístrojích, ve vigilním kómatu, ale měli jsme to v rodině a vím, co o tom říkali přímí účastníci.
A to mluvím o stavu, který vznikl u zdravého dítěte, nešťastnou náhodou.
Pokud je někdo schopný tohle podstoupit z vlastního rozhodnutí, pravděpodobně je příliš naivní na to, aby si dosah takové hrůzy dokázal uvědomit.
To je důvod, proč se k tomu vůbec vyjadřuju.