Ráchel,
no protože 4. stádium rakoviny...hele, já jsem si dohledala ty papíry, co jsme odesílali...byl tam i můj popis té situace...a je tam třeba věta, že mamka mi řekla, že sám doktor při vizitě řekl (takže u toho jsem nebyla), že jí ty léky (morfium, což jsem ale zjistila pozdě, nám celou dobu říkali, že jí dávají léky na vylepšení dýchání) zvedli moc....
Nevím, jak je to teď, ale tehdy (rok 2007) platil nějaký limit, jak dlouho musel být člověk v nemocnici, aby pojišťovna péči hradila...bylo to asi 5 dní...mamka byla 4 dny v pohodě, pátý den jí zvedli dávky, šestý den, půl hodiny po poslední dávce, zemřela...jo a to ještě nedělali pitvu, i když jsme z důvodu tretsního oznámení o pitvu žádali. Prý nebylo co zkoumat.
Ve výsledku ano, člověk je rád, že netrpěla, ale rozhodnout o tom neměli lékaři, a neměli nám bránit se s ní rozloučit, vzít si ji domů (kdybych věděla dřív, jak to s ní vypadá, mohla dožít doma), neměli nám lhát, zejména když byl podepsaný papír, že i ona, i já máme být pravdivě informovány o skutečném stavu. Byla jsem u ní každý den, každý den jsem se snažila zjišťovat stav...a každý den mi říkali to samé..."vylepšíme dýchání, aby mohla na další chemoterapii". Šestý den řekli, že "už to půjde rychle", když jsem tedy řekla, že bych se o ni ráda postarala, doktor začal vyjmenovávat důvody, proč to není možné...zapřel opiátovou pumpu, kašlala na to, že mám lékaře ochotného jí morfium píchat, ošetřovatelku....prostě "za žáádných okolností". Kdyby řekl, že už to nemá cenu, tak tam s ní alespoň zůstanu...možná i ta ségra s bráchou by to stihli...ale ne....tohle nám i jí sebrali....
Oni, polobozi....ne, nedokážu jim být vděčná, že se netrápila a že nám ušetřili ty starosti...