Teorie, že ho chtěli sestřelit, mi připadá bizarní. Mohli ho klidně poslat do důchodu s tím, že jeho odborná činnost nedosahuje potřebné úrovně (https://www.isvav.cz/findResultByFilter.do;jsessionid=5897661DD17AA20BF1CD6FC992A81DFE?typVyhledavani=easy&resultLanguage=&resultDataSuplier=&resultCode=&updateForm=&submitterName=&vyzOrg=0&vyzOrgRok=2014&authorSurname=Mitl%C3%B6hner&resultName=&resultExerciseCode=U&resultYearFrom=&resultYearTo=&resultBranch=&resultAnnotation=&resultIsbn=&formType=0&x=0&y=0). Všechny ty články označené J jsou nebodované (tj. z hlediska hodnocení v české vědě neodborné, tudíž z hlediska instituce, v jejímž čele stojí, finančně neohodnocené při dělení koláče-státního rozpočtu na vědu a výzkum. Nejjednodušší vysvětlení podle mne je, že prostě osobní postoje zaměňoval s vědou, v jeho generaci a v instituci, jakou dotyčný ústav je, nic zvlášť výjimečného.

Plagiátorství v českém prostředí stále není až takovou výjimkou. A vydávat starý text plagiátorství je. Častější jsou sice jiné podoby, ale celé to stojí na přesvědčení, že se nic nestane.

Všude možně sedí lidé, kteří si funkci vyseděli.

Co vím o společenskovědních oborech, tak všude možně (od Akademie, přes univerzity po ministerské ústavy) sedí vědečtí důchodci, kteří prakticky nepublikují. Případně publikují sem tam nějakou recenzi, případně se připisují pod články napsané nějakými mladíky (což je taky plagiátorství). Dotyčný M. Mitlöhner je ještě docela dobrý, publikuje několik článků ročně, i když hodně na jedno brdo, ovšem takových, které ho moc nestojí. Má hlavně články v českých populárněvědeckých časopisech (nerecenzovaných, tj. neodborných), a ve sbornících z výročních českých sexuologických kongresů a výročních bohnických sexuologických dnů. Taková kolovrátková věda.

Co vím o společenskovědních oborech, všude možně tato stará generace cpe do svých textů svoje osobní postoje. Takoví to prostě mají v krvi. Je to podobné, jako když novinář nedokáže oddělit zpravodajství a komentář. Vzhledem k poměrně přísné věkové hierarchii, která mnohde v českém akademickém prostředí vládne,
po desetiletích života v takovém prostředí, kdy o akademickém postupu rozhodoval nemalou měrou vysezený postup, ne skutečné znalosti a výsledky, někdy prostě svoje osobní postoje ztotožňují s prokázanými fakty. Mitlöhner, jehož vědecká činnost z posledních dvou desetiletí sestává ze shrnujících, popisných článků (obvykle označované jako tzv. konzultace, v angličtině reviews, nikolik stati, tj. articles, které jsou pokládány za skutečně odborný žánr, autor si klade nějakou výzkumnou otázku a hledá na ni odpověď), plus příspěvky na provinčních konferencích, nebyl v odborné tvorbě opravdu moc nucen odborně argumentovat, hledat, zkoumat, objevovat něco nového, a na druhé straně nebyl očividně pod tlakem na kvalitu odborné práce (o těch sexuologických konferencích si nedělám iluze, přiznávám, že jsem žádný nenavštívil, ale pochybuji, že by to byla větší bomba než běžné takové české konference, např. historické, etnologické apod. - a to možná ještě stavím laťku moc vysoko).

Takže za mne spiklenecké teorie ne - přesvědčovat ho, aby znovu publikoval x let starý kontroverzní článeček, následně ho vyhodit a spoléhat, že všechno vezme na sebe, pošpinit ústav, pro který je možná problematická už jen samotná publicita - to je přitažené za vlasy.