Věc je v tom, že "odborná" činnost mnoha vědců, a to často takových těch "zasloužilých", se často skládá z informativních článečků v časopisech, které nejsou vědecké. Takové články a časopisy mohou být dobré, k solidním patří např. Mezinárodní politika nebo některé historické časopisy publikující archivní výzkumy. Myslím tím dobré ve smyslu zasvěcené, ne dobré ve smyslu vědecké, protože přísně vzato o vědecké články nejde. Jako odborný se bere takový text nanejvýš v časopise tohoto typu, který je hooodně čtený, hoooooodně citovaný a tak nějak udává tón - například Foreign Affairs.

Publikační činnost dotyčného se skládala zejména z informativních příspěvků v nerecenzovaných časopisech, případně podobných konferenčních příspěvků publikovaných ve sbornících, lživě v některých případech vydávaných za odborné monografie (v české vědě rozšířená praxe - snaha nahnat body, za které se přidělují peníze, jakýmkoli způsobem). Nerecenzovaný článeček v podobném českém periodiku znamená, že si ho přečte jeden hlavní redaktor a tak jeden korektor. První ohlídá, zda je článek rámcově v souladu se zaměřením časopisu a má alespoň minimální stylistickou a odbornou úroveň, druhý jakž takž gramatiku. Není tu žádný odborný oponent, redaktor nanejvýš autorovi článek vrátí v případě, že je fakt hrozný. Na ohlídání odborné úrovně vlastního tématu nemá rozhled ani kapacitu, prostě autorovi důvěřuje, že neplácá nesmysly. Pokud je autorem ředitel ústavu (byť takovéhoto), který už do časopisu v minulosti psal, nemyslím, že by se někdo zvlášť staral.