Já měla panenek plno. Dědeček jezdil každý rok do (tehdejší) NSR, kde žily jeho tři po válce odsunté sestry s rodinami. A on asi nevěděl, co jiného vozit vnučce. Každý rok mi přibylo jedno "miminko". Netuším, kdy jsem dostala první, ale tipuji, že tak ve 2 letech. První dvě měly ještě měkké látkové tělíčko, ale vlásky na hlavičce měly. Další už byly s pevnými tělíčky, jedna dokonce mluvící (na baterky) a jedna velká, skoro 3/4 metrová chodící.
A jména? Dnes už si všechny nevzpomenu, ale alespoň nějaké.
1. Simonka (po mně )
2. Evička (asi po jedné tetě, ale nijak si nevzpomínám, že bych k této tetě měla nějaký extra vztah)
3. Violka (dcera známých mých rodičů)
4. Hanička (vůbec netuším, kde jsem to jméno vzala, v příbuzenstvu Hana není a do MŠ jsem nechodila)
5. chodička byla Laděnka - taky netuším po kom
6. Sylvinka - moje vysněné jméno. Chtěla jsem se tak jmenovat, moje nejmilejší panenka, měla dlouhé rezavé vlásky...

Panenek bylo celkem 11 nebo 12, ale další jména si nevybavuji.

Žádná z panenek nebyla Eliška ani Anežka, což jsou jména mých dcer....