Sovice, Valkýro, tonoucí se stébla chytá. Víme, nač dcera slyší a ona zase ví, že zatím vše co jsme řekli jsme splnili. Víc zatím neřeším. Nejsem tyran jsem milující rodič, a tak se snažíme hledat motivaci a v tomto případě to na ni vcelku platí. Každopádně máme za sebou vcelku náročné období finančně (já na mateřské...) a opravdu nebyla legrace ty dva tisíce za to pololetí dát... K tomu všemu chodí od loňska na kendo, které moc chtěla - kdo ví oč jde, ví, jak drahý sport to je (už proto, jak malé zastoupení tady v tomto sportu je) a zkrátka bylo potřeba v ní vybudovat to, že se s tím či oním nepraští jen poté, co ona si usmyslí a myslím, že se nám to vcelku daří, že můžu nadávat, můžu si postěžovat, že ji to či ono nebaví, ale nešvihne s tím hned jak ji to napadne. Ona flétny miluje a fakt jsme přesvědčení, že za tyhle blbé stavy může puberta a co si budeme, jak končí dost puberťáků dnes? Tím, že máme pár rodinných známých učitelů na ZUŠ tak slyšíme, že přeskakují z jednoho nástroje na druhý(a rodiče je přece nebudou trápit pokračováním) a nakonec nikdy nic neumí... takže se shodují v tom udržet dítě i přes chvíle nechutě u nástroje, na který už něco umí a za odměnu si pak můžou přidat další...