A co se týče muziky, ta se u nás doma nepodporovala. Já jsem chtěla jako dítě hrát, máma mi to nepovolila. Až v patnácti jsem si částečně za ušetřené peníze koupila kytaru, nikdy jsem se na ní ale nenaučila hrát, na ZUŠku bylo pozdě, na soukromého učitele peníze nebyly.
Teď jsem strašně ráda, že kluci oba hrajou, chtěli to dobrovolně, v průběhu měli taky nějaké potíže s motivací. Ale fakt si dávám bacha, abych do nich nepřenášela svoje frustrace a do něčeho je netlačila. Mrzet mě to může, když skončí, ale je to jejich volba.