Měla jsem jednu panenku z nějaké pytloviny plněné slámou, s keramickou hlavičkou a nečesatelnými kudrnatými vlasy. Byla po babičce. Ta se jmenovala Maruška, protože ji tak pojmenovala už babička.
Pak jsem měla jednu krásnou velkou panu, kterou jsem pojmenovala Marcelka. Asi se mi to jméno líbilo, ale nevzpomínám si na nikoho toho jména, kdo pro mě byl důležitý.
A pak jsem měla později jednu malou, která měla na šatičkách napsáno jméno Lucie, tak to jméno dostala.
Moje dcery žádné z těch jmen nezdědily. Lucie by se mi moc líbila, ale manžel nesouhlasil.