Mám 6-ti letého syna,který je autista.Nemám kamarádky,první polovina mě litovala a druhá polovina se odtáhla,protože nevěděla jak se chovat.Vždy jsem si myslela,že na mou rodinu se mohu spolehnout a berou syna takového jaký je.Můj hluboký omyl.Na včerejší rodinné oslavě se toho dost vypilo a já se od nejbližších,za které bych i dýchala dozvídám,jak mám postižené,neschopné dítě,z kterého nic nebude.Je mi ze všeho zle,neustále brečím.Jak může být vlastní rodina tak zlá?Nyní se s nikým nebavím,nezvedám telefony a na sms neodpovídám.Jak byste se dále chovali vy?Nebavit se,vyčítat?