Promiň, ale nejsi moc vztahovačná? Já bych odpověděla nějakou ironickou poznámkou a bylo by. Ani ty nejsi dokonalá, ani oni. Jestli po každé jízlivé poznámce doma brečíš, tak bych začala řešit ne příbuzné, ale sebe. A myslím to v dobrém. Jen proto, že jsi matka "jiného" dítěte, tak nemůžeš očekávat, že vždycky s tebou budou všichni jednat vlídně a láskyplně. Ber to tak, že jsou mezi námi lidé, kteří holt "mluví, tak jak jim zobák narost" a nemusí to být hned "zlí lidi". Notabene styl, jakým píšeš, dost vypovídá o tom, že budeš dost duševně nevyrovnaná. Zlí a hodní lidí jsou jen v pohádkách a telenovelách. Kdyby jsi se neuzavřela sama do sebe, tak bys zjistila, že lidé jsou velmi rozmanití a že ne každý, který tě hladí po hlavičce, je samý úsměv a samá zdrobnělinka, je člověk, kterému můžeš důvěřovat. Takoví lidé se naopak umí dost přetvařovat a pak se člověk diví.Já jsem naopak zjistila, že lidi, kteří říkají věci natvrdo a často dost nepříjemně, nejsou "zlí lidé", jak ty je nazýváš, ale v jádru jsou to spolehliví parťáci, jen někdy jim může chybět empatie. Asi to máš těžký, tak právě proto bych zkusila nějakou knížku, či odbornou pomoc, aby ses trochu psychicky srovnala.