To mi připomíná "výpověď" mé spolubydlící po víkendu u rodičů chlapce: matka celou dobu oběda stála v jídelně nad hodující rodinou. Jakmile rodina dojedla, přesunula se kumpanie do obýváku k TV. Matka uvařila kávu a sama poobědvala v kuchyni, umyla nádobí. Její nevěsty (a moje spolubydlící taky) měly zakázáno jí jít pomoct. Psal se rok cca 2000. Hodně brzy po opakování tohoto neuvěřitelného zážitku s obědem se spolubydlící rozhodla, že se s chlapcem rozejde. On toto chování totiž považoval za standard a očekával od ní totéž.