Chápu Tvé zděšení, ale prostě to neber osobně A svému muži taky nezazlívej, že se Tě hned nezastal. Těch informací máme málo, ale z jeho vysvětlení celkem dobře rozumím, jak se cítil. Počítám, že otčím byl vždy vládce v rodině, na kluky byl přísný apod., Tvůj muž ho měl (má) asi svým způsobem rád a taky mohl celý život mít pocit, že když není jeho, musí si jeho přízeň/lásku zasloužit (taky mě vychovávala macecha a řekla bych, že povahu budou mít podobnou ).

Otčímovi se asi ještě nestalo, že by mu ženská odmítla "posloužit" a možná potřeboval ukázat před syny, že je stále ten samec a šéf. Myslím, že takových "siláků" je stále celkem hodně