Tak čtu, že to už bylo. Žes to obrečela, to vcelku chápu. Nedá se s tím dělat nic než jen to, že si uvědomíš, že tohle si nemusíš nechat příště líbit, od nikoho. Já jsem háklivá na to, aby na mne někdo řval a nebo znevažoval mou práci. Ale protože vím, že s druhým neudělám nic, tak nic neřeším a odjíždím. Prostě styl - tak, teď už toho mám akorát dost, tohle nebudu snášet, odjíždím. Pobalila bych své dítě a směrem ke svému manželovi jen řekla - a ty se rozhodni, zda tu zůstaneš nebo ne, protože já za 10 minut odjíždím.
Jasně že zuřím, ale to mě tak akorát za těch 10 minut přejde a pak už jsem v klidu.
Takže to je pro příště.