Alixo, jestliže v tomhle manžel vyrůstal, není divu, že má takový postoj jaký má. To se tak strašně zažere pod kůži, že člověk zůstane konsternován i v dospělosti a nezmůže se na nic, je to taková automatická reakce. Vlastně buď ráda, že tohle chování od otčíma neodkoukal, protože to je celkem běžné. To jsou vlastně dva modely, jak se děti učí z takových extrémních výchovných zkušeností - buď se bojej nebo se naučej jednat stejným způsobem a to si přenesou do dospělosti - pak záleží, jak se s tím dokážou vyrovnat.
Takže já bych se snažila manželovi odpustit, myslím si, že on pochopil, co je správně, jen se musí naučit podle toho i jednat, což opravdu není snadný - chlap nechlap. Je skvělý, že je na tvý straně, i když to v tý situaci nezvlád. No a jak to s tchánem řešit do budoucna, se domluvte hlavně spolu. Ono by bylo fajn, kdyby mu někdo řekl od plic, co si myslí, klidně to můžeš být ty.