Asi tak nějak. Ono naplňování potřeb dítěte a nepracování matky jsou dvě různé věci.
Když jsem dělala z domova, dítě mělo možnost být se mnou kdykoli. Jeho potřeby jsem naplňovala průběžně. Vnímala jsem jsem, co potřebuje, jak to udělat, aby byl spokojený.
Moje tchýně je v domácnosti od narození syna, protože má pocit, že péče o jedno zdravé klidné mimino/dítě/puberťáka (muž je jedináček) je úkol vylučující se s chozením do práce. Akorát že potřeby toho dítěte nějak nikdy rozpoznat nedovedla, co po ní mimino/dítě/puberťák chce nechápala, tak se vesměs slepě řídila tím, co bylo napsáno v nějaké knize, muž si pamatuje akorát studenou domácnost a nerespektování.
Takže bych se soudy pracujících/nepracujících matek byla opatrná.