"Nikdo nic dědit nemusí"
- pokud není co dědit, tak ne. Pokud je co dědit, potomci jsou neopominutelní dědici.

"Každý si se svým majetkem může dělat co chce"
- to tady nikdo nerozporuje

"Pokud by moje děti počítaly s nějakým dědictví a dávali mi to najevo, tak všechno prodám, půjdu do nájmu a všechny peníze procestuju a nebo utratím za to, co se mě samotné bude chtít a můžou se třeba postavit na hlavu"
- já zase považuji za samozřejmé, že majetek který po mě zůstane dostanou mé děti
- jen bacha, aby jsi od těch dětí potom na stará kolena nedej bože nepotřebovala pomoc - také by se mohlo stát, že by tě poslali do háje s tím, ať si zaplatíš profesionála za ty peníze z majetku, který jsi jim nepřála...

"O ten majetek jsem se zasloužila já a taky si s ním udělám to, co budu chtít já. To samé otec zakladatelky"
- Jak víš, že se o něj zasloužil otec zakladatelky? Třeba ho také zdědil po svých rodičích .

" Ten dům daroval synovi manželky asi s úmyslem všem vytřít zrak. A tak to teď má. Kdyby měl svou dceru rád, tak by jí ten dům dal"
- to asi ano

"Dar zpět nedostane a i kdyby se stal zázrak,tak bych mu nevěřila ani slovo a na to, že dceři dům dá, bych se tedy nespoléhala. "
- vpodstatě to samé jsem psala výše + si navíc myslím, že i nevlastní syn je celkem výlupek - já bych za takových okolností takový dar nepřijala, připadá mi to nesprávné a nemorální