když se nad tím zamyslím, tak o ten domek se těch 9 let někdo musel aspoň trošku starat, byl to tentýž syn, který se staral i o babičku a 9 let spal s manželkou na rozkládacím gauči?

Mně ve fungující rodině připadá zvláštní už to, že někdo se zdravou myslí (byť ne tělem) nechá druhého, aby se kvůli němu takto dlouho takto omezoval, a nepomyslí na to, že by třeba dům mohl prodat a koupit něco většího, kde by mohli společně žít, aniž by se pečující museli takto omezovat.

A na místě těch pečujících (a myslím, že to snad můžu říct, protože něco takového máme taky za sebou) bych to vnímala tak, že o toho člověka na jedné straně nepečuji kvůli majetku, který bych od něho mohla získat (tj. pečovala bych o něj i tehdy, pokud by byl úplně nemajetný), na druhé straně vnímám jako ne úplně fér, pokud on mě nechá nést všechny "vícenáklady" s ním spojené, ač by měl na to aspoň zčásti si je hradit sám.

Snad je to aspoň trochu srozumitelné.