Tak rodina nebo blízcí přátelé mi nevadí, ale nikdo k nám moc nechodí (max. párkrát za rok). Nechodí protože bydíme kousek dál a jim se tady nechce trmácet.

S kamarádkama z okolí se navštěvujeme nejraději na zahradách (velká výhoda domu), protože děti pak nenadělají v cizím pokojíčku takový binec (někdy se jich sejde i 6 a více a to už je moc divočina). Navíc je fajn, že jedna má na zahradě trampolínu, jiná bazén, nekdo velké pískoviště, někdo prolézačky... děcka si to střídají a vyblbnou se.

Ale co opravdu nesnáším jsou cizí lidé, manžel už si ze mě dělá srandu (že mi třeba pošeptá : "neboj, pán nekouše"... ) Teď když bydlíme na vesnici v domě, jich tolik není, ale v bytě to bylo každou chvíli - odečet plynu, odečet vody, kontrola elektřiny, kontrola plastových oken, nejhorší odečty topení - prolezli každou místost v bytě Tam fakt prostě pořád člověk musel někoho cizího pouštět do bytu. Tady nemusím pustit nikoho.