Jak píše Cimbur, je to osobnost, takže buď utéct a nebo se s tím smířit a vydržet. Znám pár mužů, kteří si zvykli, jakoby rezignovali, právě, byli to takoví to hodní slabší muži a nebo muži, kterým to imponovalo a často měli také nějakou osobnostní zvláštnost, ale tam to bývá hodně divoké. V tom prvním případě zase chlapi potřebovali někoho, kdo jim vlastně řídil život, pak to fungovalo. Ale zase co je to pro děti za vzor...