Tragiko,v něčem s tebou souhlasím a možná bychom si ohl.chování našich dospělých synů i vyměnily zajímavé a poučné názory a zkušenosti.

Taky mi to kolikrát nedá a když se mi něco nelíbí,tak to klukům řeknu,ale snažím se pracovat na tom,jak jim to říct a přitom myslet i na fakt,že jde o jejich živt a bohužel,že zkušenosti jsou nepřenositelné.

Nemohu ale souhlasit s tvým konstatováním,že manželé odchází a rodiče max.umřou.A proto jsou rodiče na prvním místě-za mě nikdy!U nás to tedy takto vůbec není,nás oba kopli rodiče celkem brzy do zadele,a tak jsme zvyklí spoléhat s manželem jen sami na sebe a na ruce na konci svých ramen.A že se nám to vyplatilo,žijeme spolu,bavíme se spolu,vychovali jsme spolu děti,a mnoho dalšího.Zatímco naši si žijí svůj život,občas vzájemná návštěva,společná oslava narozenin a zase pěkně každý domu do svého se svým partnerem.Já bych nevyměnila nikdy svého partnera třeba za bytí se svoji matkou,ani za zlatý prase ne,jsme každá hodně jiná a jinde.To už bych radši žila sama a opět s matkou jen krátké návštěvy.