achje..
někteří lidi by přešli

my takto přešli.. nechce se mi to úplně popisovat.. ale pro pochopení
bydlíme ve městě, kde žije manželova prababička.. 88 let, kousek má chalupu s velkou zahradou, manžel je její nejstarší rodový vnuk a nositel jejího jména, bydlíme nejblíže,
další bližší příbuzní bydlí 80 km a 90 km od chalupy se zahradou

my prababičce ustavičně pomáháme, i na té zahradě, dovezeme, opravíme... dělali a děláme to nezjištně a přesto přepsala chalupu a pozemek na svého druhého vnuka, který jednak o to ani neměl zájem a druhak v té době byl na x let v anglii a navíc bydlí aktuálně těch 90 km od chalupy.. a navíc ještě jeho rodiče koupili chalupu velikou - statek, který mají asi 20 km od toho kde bydlí a kam jezdí a budou jezdit všichni..
a ještě taková sranda.. že tu chalupu stavěl manželův tatínek.. vnuk, na kterého to babička přepsala je syn jeho bratra, tento se na stavbě nikdy ničím nepodílel

jako ne že by nás to nemrzelo.. bydlíme v paneláku a možnost občas vypustit děti na zahradě a mít možnost občas někam vypadnout by se nám líbila.. ale člověk prostě nic nenadělá.. bylo to rozhodnutí babičky.. a mi to tak bereme

nejsme nazlobený ani na manželovýho bratrance, ani na babičku.. a dál když potřebuje tak jí pomáháme.. a pomáhat budeme, škoda je jen, že chalupa chátrá a zahrada zarůstá, protože babička si většinu věcí dělá po svém a svépomocí.. a je to hrozně znát.. a ještě horší to bude, až babička umře, to se o chalupu nebude starat už nikdo.