Já tak po roce zvyšující se únavy z manželství přemýšlím, kde je ta hranice. Nemáme společné zájmy. Ani humor. Sex umřel, držím občas z povinnosti. Komunikujeme na úplně jiné hladině. Povahově jsme hodně rozdílní. Manžel přestože tvrdí že mě vždycky měl a má rád takovou jaká jsem průběžně moralizuje, káže a naváží se do mě. On vždycky semtam reagoval divně, ale to jsem to ještě nějak zvládala. A proč jsem si ho vzala? No měla jsem dojem, že to půjde. Po zběsilém vztahu s předchozím partnerem, kdy jsem byla týraná, mi manžel přišel jako dobrá volba. Teď mám pocit, že jsem udělala kompromis na úplně blbém místě. Už nemám sílu. Fakt nemám...