Děkuji všem za reakce. Hlavně JanaH za zkušenosti z praxe. Já jsem o tom ještě nedávno byla taky přesvědčená, že jsme měli vlastně kliku, že nás vzali. Všichni jsou tam hrozně fajn, a když to vezmu logicky tak holt když máme nějaký problém tak je lepší být v rukou odborníků. My tedy máme velké štěstí vlastně i na tu normální školu, málo dětí ve třídě a prý zkušenosti s těmito dětmi. Ale když to na syna přijde, musel by tam být asi sám:) Navíc spousta škol naslibuje a skutek utek. Taky se to dá částečně pochopit. A taky zkušenosti ze školky, kdy byl často na hanbě. Jako kdyby děti s cukrovkou posílali na hanbu. Tak ho asi radši dám do chráněného skleníku než aby byl věčně za vyvrhela a podivína. Měla jsem už to v hlavě srovnané a byla zvyklá na pár tupějších poznámek od neznalých lidí. Tuhle přišel s pláčem domů, že mu kamarád ze školky řekl, že má nemocné buňky v hlavě a proto zlobí. No kde to asi vzal že? Je mi jasné, že nás pomlouvala paní učitelka s jeho maminkou ( ona totiž měla radši pokec s rodiči než děti) a kluk byl u toho nebo mu to pak dokonce sama řekla. Jen mě trochu vyděsilo, když nás zrazovala psycholožka údajně znalá tamních poměrů. Tak ještě jednou děkuji.