Tragiko jasně, já to jenom nestihla, protože to u nás bylo hrozně rychlé. Dva dny po neurologii jsem to řekla učitelce aby jí konečně došlo, že za to syn nemůže. a třetí den s tím přišel jeho kamarád. ale já samozřejmě nezačala synovi lhát že to není pravda, jen jsem mu vysvětlila, že nemá nic nemocného ale prostě trochu jinak. Ale že to má spousta dětí, že naopak bývají mnohdy chytřejší a že jsem ráda, že je trochu výjimečný (no co jsem mu asi mohla říct že?) Nelhala jsem mu už proto, že takových "chytrých" maminek co to přenesou na své děti ještě asi pár potkáme.