Nemohu spát, mám několikátou panickou ataku dnes (možná, nejsem lékař), možná je to jen uzkost, nevím. Mám ohromny strach, bojím se, co bude. Bojím se smrti a všeho. Přijít mezi lidí mě děsí, nechodím mezi ne, nekomunikuji s nimi již cca týden. Příčina? Muž přišel o práci. Vystudoval VS, praxe dvanáct let v "in oboru", bez díry v CV. Několikere konzultace s kariérní poradcem, HR managery. Práci shání od ledna. Není na UP, pojištění si platí. Peníze dochází, já jsem doma s ročním dítětem. Máme ještě školní dítě. Strašně se bojím.

Tvé téma, mrakova, mě zasáhlo. Nejsme líní, flakci, jediný příjem od státu je můj RP, nespoléháme se na stát, chováme se zodpovědně, nežijeme na dluh, nemáme ani hypo.

Na světě jsou i nezaměstnaní, kteří prostě práci opravdu nemohou najít. Mlží se mi oči, mám strasny strach. Jestli se muži nepodaří zaměstnat se do konce měsíce, máme vážný problém. Cca 6000 Kč na poplatky dáme, ale na jídlo už nebude. Bojím se.

Manžel možná odjede do ciziny, možná půjde rovnat regály, možnost už asi není. Jen, prosím, mrakova, trošku citu. Tvá slova jsou strašně tvrdá a odsudecna, připouštím, že jsem na ne jistě teď náchylná.

Píší z tabletu, omluva za případně automatické opravy.