Většinu věcí zdražil stát nemírnými nepřímými daněmi, takže na jedné straně vybírá, kontroluje a hlídá, na druhé straně musí dofinancovávat podporami a dávkami.
Další chybou je nemístné plýtvání sociálními podporami na tzv. sociální bydlení, kdy majitelé chatrných ubytoven vybírají částky, které se běžně platí za vcelku ucházející byt. Nebudu psát přímo luxusní, ale běžný.

Další věcí je legrační myšlenka, že zaměstnavatelé ochotněji zaměstnají někoho, kdo pro ně chvíli pracoval zadarmo - ó nikoliv, raději pracovníky zadarmo prostřídají, to se přece vyplatí. Takže stát, kromě dávek potřebným, bude soukromým zaměstnavatelům dofinancovávat zaměstnance.

Zaměstnavatelům pochopitelně nahrává převis pracovních sil a zcela jednoduše zaměstná toho, kdo je nejlepvnější, protože právě ten značný převis mu umožňuje sehnat "kvalitu za dobrou cenu". Už neuvažuje dál - že tím podřezává větev sám pod sebou, protože o to míň, co dotyčný dostane na útratu, může spotřebovat a tím omezuje pohyb ekonomiky.
Podporami a dávkami stát nepodporuje jen a pouze ty nezaměstnané, ale zároveň i podnikatele, navázané na přímou spotřenu. Nezaměstnaný neutrácí své finace v Dubaji, ani nikde jinde.

Největší potíž tedy není vyplácení souciálních dávek, ale udržení financí v okruhu ekonomiky státu, tak, aby peníze nelegálně, pololegálně neodplývaly jinam. To zároveň umožní rozjezd ekonomiky, tedy plynulé a přirozené zvýšení zaměstnanosti a zvýšení mezd.