Trošku objasním jejich manželství. Dokud byly malé děti, fungovalo vše kolem nich, kamarádka je hodně objetavá matka, na můj vkus až moc, le to je každého věc. Děti odrostly ( 22, 14 ) a tím pádem vznikla propastná mezera , kterou neuměli spolu, jako manželé zaplnit. Vztah budovali hlavně skrz děti a nyní zjistili, jak už to tak bývá, že nemají spolu mnoho společného. A jelikož, jak tu každá víme, musí se budovat neustále vztah mezi rodiči, komunikovat , sdílet alespon některé společné zájmy a být si partneři v dobrém i zlém.

Kamaradka už před 2 roky řešila vztah, že dělá vše pro to, aby se zblížili, manžel sní v té době půl roku nespal, ona se opravdu snažila ,vím to. Pak ji v hlvě něco přecvaklo a začala si žít svůj život. On najednou zjistil, že mu manželka uniká, už nebyla ta žena, na kterou byl zvyklí. Začala se o sebe starat, zhubla, v práci je také dobrá. On se začal snažit, ale prostě už to nenaskočilo.

Já jsem rozvedená a nikoho nesoudím, je to každého věc a vím že u nás byla hlavně chyba komunikace, byl také dost žárlivý, v podstatě mě obvinoval za to, co nedělám, až jsem jednoho krásného dne od něj odešla a žiju si spokojený život s jiným partnerem...

Žárlit, dobře, troška snad není na škodu, ale pokud to někdo opravdu přehání, dožene toho druhého tam , kam vedou jeho představy. Když si to neumí v hlavě srovnat a žije nějakými bludy, které si sám vytváří, je to cesta do pekel a hlavně tihle lidé si svou vinu absolutně nepřipouští.

Kamarádka nevěrná s osobou nebyla, jen virtuállně a vůbec se ji nedivím.

Prostě tímto činem zašel opravdu daleko , já ho měla za normálního člověka , ale tohlemůže uělat opravdu jen člověk s velmi nízkým sebehodnocením a vůbec nechápe smysl života. Jen plodí zlo, které se mu bude samozřejmě vracet.