Ahoj,tak myslím,že s tímhle se nic moc dělat nedá,mám to dost podobně,s tím,že můj otec ještě žije.Byl podnikatelem a měl velký majetek po rodičích,já jako jeho prvorozená dcera jsem utřela nos...mí dva bratři-z otcova druhého manželství-dostali vše,dům,byty i veškeré pozemky.Já nic.Nikdy jsem se k otci špatně nechovala,ale asi se nedokázal smířit s tím,že má matka se s ním rozvedla,když jsem byla malá a tak si všechnu tu nenávist líčí na mě.Když je opilý tvrdí,že horší děcko než já nemá,ppřitom jsem nikdy nezapoměla na jeho svátek,narozeniny,vánoce,když byl po operaci dlouho v nemocnici,bratři se tam ani neukázali,já tam byla se s výma dvěma dětma denně,ještě jsem mu jezdila uklízet v domě,protože žil sám a neuklízel.Teď k němu nejezdíme,protože se tam nastěhoval bratr s manželkou(je to jejich dům) a nepřejí si,aby jsme za otcem jezdili.Otec se mnou přestal před půl rokem úplně komunikovat,tak už jsem rezignovala na vše.Nikdy jsem ho o nic nežádala,ani,když jsem byla finančně na dně po rozvodu a s dětma skončila na ulici,nyní jsem znova vdaná,ale žijeme od výplaty k výplatě,z podnájmu do podnájmu,nemáme to lehké a mí mladší bratři si žijí jako v pohádce.Je mi to líto,jak je život k některým lidem nespravedlivý.Takže přeji ať se uzdravíš,nebo aspoň ať se zdravotní stav dostane do lepší situace.Člověk žije jen jednou a věřím tomu,že si ti dotyční co nám ubližují své chyby jednou uvědomí:(