Ahoj, řešíte taky někdo takový problém, že s prarodiči z jedné strany jsou vztahy super, děti je milujou a jezdí tam rády, ale s druhou stranou to tak dobře nefunguje?
My máme babičku - dejme tomu Janičku, která s dětmi blbne, pořád pro ně něco vymýšlí, přijede za nimi i sama klidně na víkend k nám, ráda je hlídá, prostě vztahy vzájemné moc fajn, děti se tam těší, jezdí tam moc rády, tam není problém. Děda taky dobrý. Bydlí cca 2 hodiny cesty od nás, ale vídáme se minimálně jednou za měsíc.
No a pak máme druhou babičku - třeba Marušku, bydlí ještě o dost dál, vídáme se cca 4x do roka. Odjakživa o děti neměla takový zájem, jako ráda je má, to ano, dárek nebo něco na sebe jim sem tam koupí, ale jak tam ten vztah není tak blízký, tak se třeba tak úplně netrefí (koupí třeba něco pro mnohem mladší, nebo naopak starší dítě). S dětmi si pohraje pár minut a pak si jde radši sednout ke kafi, nebo pokud jsme u nich, tak pořád něco peče, vaří a obskakuje nás, než aby si všímala dětí a trochu si jich užila. Takže snaha jakž takž je, ale moc to nefunguje.
No a děti (momentálně 4,5 a 6 let) to samozřejmě vnímají. Na prázdniny mají jet na týden k babičce Janičce, kam se samozřejmě moc těší, no a pak některý další týden i k babičce Marušce, ale už se ozvaly i hlásky typu "tam jet nechci" a podobné. Jak byste to řešily? Poslaly děti i tak? Ten týden hlídání z obou stran se nám samozřejmě hodí, prázdniny musíme nějak pokrýt. A vzhledem ke vzdálenosti prostě nehrozí pobyt třeba jen na 1-2 dny, musí to být ideálně na ten týden, jak bylo domluveno.
Říkám si, že je nechci cpát někam, kam jezdí vyloženě neradi, ale zas když je tam nepošlu, tak budou mít zase o dost menší šanci ten vztah nějak navázat a rozvíjet... Loni tam taky už byli na týden (poprvé u babi Marušky sami bez nás), celkem to šlo, ale prostě u Janičky je to lepší, více možností zábavy.
Zajímalo by mě, jestli to někdo máte nějak podobně.