Lomítko, asi ti rozumím, jak to myslíš, ale ti všichni, co mu pomáhají, to snad dělají dobrovolně a z vlastní vůle... Píšeš, že stále dokola opakuje stejné chyby, že takhle nedospěje. Já si myslím, že každý holt má svou cestu a svoje tempo. Víš, můj syn taky opakoval stále stejné chyby, občas jsme už ztráceli trpělivost...Ale nikdo nevěděl, že ač to tak nevypadalo, styděl se, cítil se zahanbeně, že využívá okolí ochotné pomáhat. Nakonec to vyřešil velmi tragicky. Neumíš si představit, jak jsme teď všichni nešťastní a jak rádi bychom pomáhali, jen kdyby tu byl s námi...