Lomítko, hodně dlouho prožívám podobnou situaci - nic moc s tím nenaděláš. Odlišit, kdy člověk potřebuje pomoc a kdy už jen rodinu využívá "hrou na chudáčka" je těžké - stejně tak je obtížné určit, kdy potřebuje pomoc typu "utřít zadek" a kdy mu tahle pomoc nebude nic platná, protože by potřeboval pomoc odborníka. A v rodině, kde se pomáhá s láskou, ale taky ta láska může být základem manipulace, je to ještě obtížnější. Každý děláme, co musíme - ti starší členové rodiny taky - třeba si opravdu nemůžou pomoct a líp snesou to, že jsou zneužívaní, než že by byly za necitlivé a odmítající. Můžeš s nimi o tom někdy opatrně zkusit promluvit, jestli je to to pravé, co dotyčnému můžou poskytnout, ale neřešila bych to na rodinné oslavě. Netajím se svým názorem, že u nás jde o manipulaci a zneužívání dobroty druhých, ani tím, že to nemůže vést k žádným dobrým výsledkům - pokud se mě někdo zeptá, ale netlačím na nikoho, aby měnil svůj životní styl. U manipulátora to nemá smysl a manipulovanému dalším nátlakem nepomůžeš. Musí k tomu rozhodnutí, že takto dál ne, dojít sám...je to těžké, ale tady se dá říct jediné - "každý svého štěstí pyrotechnikem" Ona se ta pozice "schopnějšího a samostatného" občas docela zají, ale pokud jsou takhle karty v rodinném mariáši rozdané, je asi lepší se s tím smířit a moc si nepěstovat pocit nespravedlnosti, protože otrávíš jedině sebe sama. Hodně štěstí!