Měla jsem to taky tak nějak. Když už jsem měla potřebu s někým opravdu mluvit, volala jsem sama, ale vždy ve mně zatrnulo, když telefon zazvonil. A vždy jsem dlouho váhala, zda vzít... někdy jsem se vzmužila, někdy ne. SMS jsem dostala několik a reagovala jsem na ně - SMS a mail je opravdu v tom prvním období nejsnesitelnější forma komunikace - člověk se potřebuje z toho všeho aspoň trochu vykecat ale mluvit nemůže. Pokud se tedy chce projevit nejen zdvořilá soustrast, ale třeba taky trochu nabídnout pomoc či jen nechat truchlícího alespoň minimálně sdílet pocity.

Kondolence poštovní je vhodná tehdy, pokud se chce "učinit povinnosti zadost" ale nechce se investovat žádná větší citová angažovanost v těžké chvíli.