Dokud byly děti menší, brala jsem je občas s sebou. Dokázaly si v klidu kreslit, číst, hrát s něčím nebo na počítači... Hlavně kluci mi i dokázali pomoct, třeba ohlídat a "odklepat" instalaci a podobně. Nejmladší mi jako osmiletej jednou i dělal "sekretářku" - byla docela krizová situace, většinu dne jsem strávila pochůzkama po lidech (prostě něco nefungovalo). Mladej seděl u telefonu, zvedal ho a přebíral vzkazy. ("Dobrý den, tady výpočetní centrum, u telefonu XY. Čím vám můžeme pomoci?" Zapisoval si kontakty a konkrétnější údaje, zvládal to naprosto bravurně.) Já jsem vždycky jednou za čas proběhla kanceláří, zkontrolovala maily, převzala si zapsaný úkoly a pokračovala jsem dál.