Tvému pocitu rozumím, ale je to pocit podsunutý personálem, který reklamaci vyřizuje. T.j. snaží se udělat z člověka blba buď aby se na reklamaci vykašlal rovnou nebo příště už nechodil, protože ten pocit za to nestojí.
To je špatně. Asi vždy záleží na člověku, se kterým jednáte, je to jako všude. Někde Vám vyjdou vstříc v podobě okamžitého vrácení peněz včetně omluvy. Ale myslím, že problém je jinde.
Spousta zaměstnanců trpí "falešnou loajalitou". Příklad: Prodavačka prodává boty a přijde zákazník, že se mu ty boty rozbily. Ona místo toho, aby si uvědomila, že ty boty vyráběl někdo jiný, někdo, kdo mohl zrovna tento kus "odfláknout", si bere kritiku osobně-že za to může sama, že prodala vadný kus což by osobně nikdy neudělala. A v tu chvíli jí "něco" nutí bránit sebe-ona by přece nikdy nikomu šmejd neprodala.
Pracovala jsem v obchodě a chvilku mi trvalo, že zákazníci přinášející reklamace nekritizují mou osobu, ale zboží. v tu chvíli přestal být problém.
Pokud jdu reklamovat, a je to viditelně chyba výrobce, upozorňuji na to v první větě a tím se komunikace kolikrát ulehčí. Samozřejmě pokud narazíte na nevlídného pracovníka, pro kterého je být v práci za trest a zlost si vylévá na každém, tak se musí jednat s vedením, a s tímto člověkem vůbec nekomunikovat.
Ale abych se cítila jako zloděj nebo loser jen proto, že jsem měla smůlu a koupila vadnou věc-to opravdu ne, ani mě to nikdy nenapadlo.
To bychom mohli mít doma za chvíli spoustu věcí, které by připomínali úžasnou větu ze známého filmu: Vamfola jak to chodí ? Chodí to dobře ale neseje to. To je ale u secího stroje dost podstatná závada, nemyslíte?