Je to tak. O přátelství lidí a zvířat se píšou knihy. Mnoho lidí na nějaké zvíře, které prošlo jejich životem, s láskou vzpomíná(a na jiné ne). Když se mi moje starší fena podívá do očí, něco se ve mně zlomí - nebo nevim, jak to napsat. Je to můj průvodce. Mám jí dlouho, hodně jsme toho spolu prožily (třeba týden ve squatu v Berlíně), všechny tři naše děti se o ní opíraly, když se stavěly na nohy.

Peníze jsou pořád jen peníze. Nemám je, ale sehnala bych, kdyby to bylo nutný.