Mám na sobě poslední dobou naloženo celkem dost problémů různého rázu a ty se čím dál častěji navenek projevují jako výbuchy vzteku a agrese. Bohužel to odnášejí nejčastěji děti, jsou tak nějak pořád "na ráně", zkrátka snadná oběť. Všechno mi dojde vždycky až po akci a pak toho samozřejmě lituju, ale když mě chytne ten nával zlosti tak se neznám, křičím (často i dost neslušně), tluču do věcí, párkrát jsem už něco rozbila. Zdá se mi že děti přehnaně cepuju i kvůli úplným nesmyslům, jsem neustále vynervovaná, v napětí, jen vybuchnout. Čím častěji se s tímhle peru, tím víc se za to nenávidím. Jak to zvládnout, jak se "hodit do klidu"? Dřív než tím připravím o rozum nejen sebe, ale i všechny kolem. K odborníkům jsem objednaná, bohužel ale až na podzim. Co do té doby, když mám pocit že mi každým dnem definitivně hrábne?