mně zemřela známá, zůstaly po děti 6,13 a 18. první dny byli takoví zaražení a smutní, ten 13letý pak dostal šílený záchvat, že už nic nemá cenu, když tu není maminka u té nejstarší to propuklo až po několika měsících, když si dala sklenku, hodně plakala... dneska je to přes 2 roky, všechny občas vídám. působí klidně a vyrovnaně. určitě si často vzpomenou, ale myslím, že je to spíš lítost než vztek (paní měla zdravotní problémy, u obvodního odmítla převoz do nemocnice a pak zemřela doma). pokud o tom sami nezačnou, nic bych neřešila. a pokud ano, já jsem jim vtloukala do hlavy, že maminka na ně zhora kouká a že by na ně chtěla být pyšná...