Afimo, určitě je dobré chovat se co nejpřirozeněji a vůbec tahle téma nenakusovat, nenačínat, pokud s tím oni sami nezačnou.
Ale děti o těchhle věcech sami od sebe moc nemluví, neumějí to (možná ke svojí velké škodě).

Jak psali ostatní - vymyslet pro kluky nějaký menší zajímavý program, ale jinak se chovat naprosto normálně, protože děti soucit a divnost v chování dospělých prostě vycítí...a pak "divně" zpátky reagují.
Oni přece už dva roky musí žít běžný život, určitě si nějak zvykli na nový stav (museli) a režim...a co je uvnitř nich, to nemá cenu nějak násilně otevírat.

Ze zkušenosti vím, že si někdy děti opravdu chtějí vylít srdíčko, ale vzejde to nepřipraveně a i nečekaně od nich samotných...a pak to chce spíš jen poslouchat a případně jemně pomoct utřídit myšlenky nebo něco vysvětlit. Hlavně prostě s nimi v tu chvíli být a věnovat jim pozornost. Ale to jsou takové vzácné chvíle...