Celkem Ti rozumím. Já bohužel jsem ten trapák, co dlouho vydrží, snáší všechno a pak to jednou blbě pohozenou ponožkou buchne. Jediné, co jsem se velmi rychle odnaučila, kompenzovat si svojí nepohodu na dítěti, i když za ní mnohdy může, když jako s kamarádem včera snědli litr zmrzliny, 6 tatranek a 250g kešu oříšků. Dělám jim svačiny, toasty se šunkou, zeleninou, k tomu dostali 6 rozkrájených jablek, bebe sušenky a každý jogurt. Pak jsem odjela do práce. Já vím, že mamka kamaráda to má podobné - voláme si, prostě dneska jsem nebyla hodná na syna - jen a pouze za těch 6 tatranek. Kdyby si každý vzal jednu, nemám s tím nejmenší problém, ale že syn nabídl všechny aniž by domyslel, že si jednou týdně tu sušenku strašně ráda dám. Sobeckost. Nenávidím sobce a už to asi půjde semnou celý život. Můj syn je strašně pohostinný, až rozdávačný, musím ho hodně brzdit. Taky jsem na něj bývala "nemateřská"- kolikrát jsem na něj křičela...řekla jsem mu jednou šmejde...to mě nejvíc mrzí, nasypu si tady popel na hlavu, myslím, že nejsem sama...