Tatínek mi zemřel týden po mých 11.tých narozeninách, spáchal sebevraždu.
Co jsem cítila ?
Hroznou bolest, hroznou....to se nedá popsat.
Ale !! my mezi sebou měli úžasný vztah, tak mě chodil do snů ( než mi to matka oznámila před kreamcí )říkat, připravovat na to, že umřel. Takže, kyž mi to pak matka oznámila, mojí odpovědí bylo, že to VÍM....

Ale až při sammotné kremaci jsem se psych.zhroutila a od února do necelé poloviny června jsem byla doma.....doteď mi chybí..
Ale nikdy jsem mu to nevyčetla, jen to mrzí a mrzelo. Zlobila jsem se, to aano, že mě nechal samotnou, že tu se mnou není....ale jak píšu, není to výčitka....