Violo,
matky se obvykle křtu vůbec neúčastnily, děti se křtily bezprostředně po narození a matka po porodu do kostela nějakou dobu vůbec nesměla, takže i kdyby to fyzicky zvládla, nešlo to.
Jméno vybíral nejčastěji kmotr/kmotra, mohli dát na matčino přání, ale nemuseli. A když bylo nemanželský, tak asi často ani nemohli, třeba v tom Slezsku. Prostě dodržovali tradici.